Po velké akci na Marsu bylo potřeba vyřešit problém s Plasma Monstery na základně na měsíci Phobos. Díky tomu, že jsem byl zachráněn kapitánem Simonou Buxovou, mohl jsem přijmout práci správce sítě a pomocného radisty ve vojenské laboratoři společnosti UAC na měsíci Dejmos, což je druhý měsíc Marsu. UAC ve spolupráci s organizací BATRADIS zde dělá pokusy s klonováním a vylepšováním odolnosti liodského organismu pomocí genového inženýrství, neboť boj s Plasma Monstery bývá těžký a lidí, jako je Simona je málo. Lze tak totiž vyrábět supervojáky, nebo výzkumníky cizích světů.
Zažil jsem tam veliké překvapení, když mi řekli, abych se podíval na problém se sítí u počítače v lékažské laboratoři. Když jsem problém odstranil, což mi trvalo dost dlouho, protože špatně vidím, navíc jsem také dosti zestárl, sůe nedalo mi to a po dokončení práce jsem se pořádně podíval na ženu, ležící na operačním stole, prošpikovanou hadičkami, dráty a trubičkami. Žena spala, takjsem šel opatrně blíže a opravdu jsem zjistil že jí znám. Kdysi dávno na Zemi zhruba tak před 30ti lety to byla moje sousedka a kamarádka. Teď tu leží připojená na přístroje. Než někdo přijde, zkotroluji ještě ostatní počítače. Bohužel, některé potřebují někoho s dobrým zrakem a šikovnými prsdty. Můj syn Jirka se ještě nevrátil ze služební cesty na Proximu Centauri, nebo se s rodinou usadil na Měsíci, každopádně bych ho tu potřeboval.
Chtěl jsem mu zavolat, když v tom se rozhoukaly sirény a spousta lidí někam běžela. Prý je mobilizace kvůli volání o pomoc z Phobosu. Tamní výzkumná stanice má potíže, tak tam jdou všichni vojáci, což nejsou jen muži, ale i ženy. zústal jsem sám s několika vědci v lboratoři a hodně času jsem trávil v komunikačním centru. Merzi tím se jedna lo´d vrátila, ale ne všichni, kdo se vrátili, byli úplůně ve své kůži, zláštěpak ti, kteří měli z nějakého důvodu žlutozelené oči. Chovali se podivně, zdálo se že všechno kolem sebe vidí prvně v životě a pozvolna jich ubývalo. Všichni jsme se tomu divili, že takový člověk propadl záchvatu vzteku spojkeného s epilepsií, nafoukl se a explodoval. Potom se stávalo, že někoho cosi někam uzatáhlo a nechalo z něj oblečení kůži a kompletní napropsto do čista jakoby olízanou kostru. Má ten sežraný člověk někde na těle malý otvor jako kdyxby jej propíchl velký sosák? Prý ano. A je tu průser!
Přežilo nás pár. Za záchranu života mohu vděčit té ženské z toho operačního stolu. Opravdu to byla Lída, i když tady vypadala mladě a našla mne v kuchyni poblíž laboratoře a komunikačního centra, kde jsem se zabarikádoval, když po mně šli pozměnění lidé a Plasma Monsters. Musel jsem tam být velice dlouho. Jídla bylo dost, ale když mně Lída našla, většina pracovišť byla opuštěna a vypadala jako o ukrutném zápase o život. Vedle rozbitých přístrojů byly v některých místnostech stěny pokryté krví a vnitřnostmi, jinde byly stěny a podlaha silně znečištěna, či pokryta hnědožlutozelenou rosolovitou kaší. Nebylo divu, že jsem se párkrát pozvracel při hledání někoho, kdo přežil. Takové lidi jsme našli dva a dalo práci je dostat do hangáru, sehnat pro ně dost jídla a vrátit se zpět zavolat pomoc.
To bylo pro mne velice nebezpečné, protože poslat Lídu se mi nechtělo a nerad bych jí mohl ze strachu a proto že špatně vidím, nerad zastřelitr, protože když se bojuje s Plasma Momnstery, je nwejúčinnější stříletz laserovou puškou, nebo zbraní, která střílí elektrické výboje o velice vysokém napěští po čemkoli, co se hýbe, zejména, když to má 10 nohou, nebo prostě hosně výběžků a chapadel. V takové situaci se lekáte každého zvuku a každého stínu.
Když jsem zaviolal o pomoc a přidal zprávu pro svého syna, vydal jsem se zpět, alew jelijkož jsem spadl ze schodů, vymknul jsem si kotník a spadl jsem do díry. Povedlo se mi sice vylwézt, ale chodit jksem nemohl. Protože jsem byl s Lídou propojen vysílačkou, která měla i pohybové senzory, navigaci a určování polohy, tak mně našla a odnesla do hangáru. Po cerstě mně vzala na koně taky na ramena, protože nějaké ty obludy tam ještzě nyly a na střelbu jsme oba potřebovali volné ruce.
Dobře to dopadlo dle děsného hluku, který děklala přístávající kosmická loď. Lída pak letěla na Phobos pomoci likvidovat Plasma Momnsters a já se mátořčil z toho děsivého zážitku. Pomáhal jsem starat se o komunikaci a po slavném vítězství jsme se všichni vrátili na Zemi. Po dvou letech dovolené se asi vydám se synem a jeho budoucí rodinou na průkopnickou cestu k jeho novému domovu na třetí oběžnici hvězdyx Alfa T682 v souhvězdí Taurus. Na kolonizační lodi prý mají 2 místa. Rodina bude pohrom,adě a snad tam nebodfou Plasma Monsters, i když těžko říct.